Ed Sheeran v Praze

Musím se s Vámi o ten zážitek podělit, prostě musím. Víte, před dnem D jsem pořád přemýšlela - jít? nejít? jít? nejít? jít? a tak pořád dokola. Nakonec jsem šla, a nakonec šel se mnou i můj milovaný K. a bylo to moc príma. No vlastně ne celý večer byl príma. Jsme totiž děsně pohodlní a stát venku skoro dvě hodiny v zimě, plus vevnitř další dvě hodiny, předtím než Edík přišel na pódium, to pro nás bylo takové mučení. Nohy nás bolely tak stráášně moc. Ale když skončil předskokan který už nevím jak se jmenoval....ne dobře vzpomenu si. Ryan Keen možná...a když přišel na pódium Ed. PÁÁÁÁNI. TEN BYL. NAPROSTO. BOŽSKÝ. Prostě to je tak když tři roky někoho jen posloucháte a pak ho najednou posloucháte A i vidíte. To je děsně neuvěřitelné. Popravdě řečeno, celou první písničku (tipla jsem si že to bude I'm mess, jedna z mých nej. A byla ♥) jsem se vlastně jen snažila potlačit slzy abych nevypadala jako nějaká trapná ubrečená puberťačka a bylo mi moc líto, že zrovna tuhle si s ním nemůžu zazpívat, protože v okamžiku, kdy bych začla zpívat, by se ze mě spustil potok slz. Ale pak už to bylo dobrý. A on byl taky moc dobrý. Bohužel, mám jen jednu jeho trochu ucházející fotku, plus jedno ani ne minutové video. Kde zrovna rapuje. Ach jo. Taky jsem mohla natočit nějakou oblíbenejší písničku. Ale nevadí!

A víte, co pro mě byl asi největší zážitek? Když zpíval I see fire. A v pozadí na obrazovkách byl Šmak. Uááááá. Ne, celé to byl parádní zážitek, ale chápejte...I see fire ♥ (z toho nemám ani fotky, ani video. Protože jsem si řekla, že chci na koncert koukat jinak než před displej mobilního telefonu)

Take it back bez refrénu. Škoda :D

Takže teď musím prohlásit, že pokud Ed bude zase někde blízko, tak neváhám a zase na něj půjdu, protože on je live bezkonkurenční. Kdo pojede se mnou? :D

Rozhodující část legendy o Středozemi!

Nevím, kolik se tady najde fanoušků Středozemě, čili chcete-li, Pána prstenů a Hobita (i když Středozem určitě není omezena pouze na tyto dva příběhy), ale pokud nějaký ano, určitě už měl možnost vidět nejnovější trailer na poslední a rozhodující díl trilogie The Hobbit. Pokud ano, co na trailer říkáte? Mě v něm překvapilo tolik věcí, že bych tady vlastně musela popsat celý trailer od začátku do konce :D ale ne, vážně se mi to moc moc líbí. Tak jako se mnou nijak zvlášť nehnul první trailer k tomuto filmu, tak tento druhý mi to vynahradil. A pro ty, kteří ještě video neviděli, nebo také pro ty, kteří nad Hobitem ohrnují nos - podívejte se :) dejte tomu filmu aspoň šanci, já věřím, že nebudete litovat, protože to vypadá na nejlepší díl ze všech tří ;)

a pokud vás nepřesvědčí trailer, pusťte si aspoň pěknou písničku, která k němu byla nazpívána. A to nikým jiným než samotným hobitem Pippinem z Pána prstenů :)) jmenuje se The Last Goodbye a ukončuje tak celý příběh hobita Bilba a jeho společníků. 

Android vs. WP z mého pohledu

Nejsem sice žádný znalec přes mobily, ale napadlo mě zkusit sepsat pár záporů, či pozitiv, u každého z těchto operačních systémů. Od září totiž nově vlastním Nokii Lumii 635, a je zajímavé vidět, jaké rozdíly mezi operačními systémy mohou být :)

ANDROID - telefon s androidem jsem vlastnila přibližně rok a půl, konkrétně se jednalo o Xperii J, s operačním systémem Android 4.1.2, mám ten pocit. Tady se dostávám hned k prvnímu negativu. 

fotka mobilu v továrním nastavení

Begin again

Kdo mě zná, ten ví, že miluju Keiru Knightley. Miluju její filmy, podle mě je v nich vždycky skvělá, ať si ostatní říkají co chtějí, já ji prostě miluju. A proto jsem se rozhodla kouknout se na další film z její sbírky, tentokrát jde o film BEGIN AGAIN.

Nebudu spoilerovat, napíšu jen, že pokud jste milovníci hudby, pohodových filmů, New Yorku, dobrých herců, tak tenhle film je přesně pro vás. Pokud ujíždíte na Maroon 5, tak je taky pro vás, protože jednu z postav hraje i jejich frontman Adam Levine. Jen tam je teda občas na facku, ale...to se dá přejít :D

Ve zkratce je tento film o tom, jak dva lidé ztratí vše, co je pro ně důležité, a díky shodě náhod se setkají, sblíží se, a společně zase putují z toho pomyslného dna nahoru. Velkou pomocnicí je jim přitom hudba, která doprovází celý tento film. Keira ukázala, že umí i zpívat, což mě mile překvapilo. Plus pokud se vyžíváte (stejně jako já) v takových těch písničkářích s kytarou, tak vážně neváhejte, zažijete velmi milý hudební zážitek. Více už psát nebudu, abych toho mnoho neprozradila, přidám vám sem ještě trailer, na který určitě mrkněte, a odkaz na film na čsfd~

ČSFD

"Let's record an album..and the city is our studio" ♥

Vánoční článek.

Strašně mě štvou Vánoce. Ale nemyslím Vánoce jako Vánoce, ale Vánoce jako Vánoce, rozumíme si :D Mám strašně ráda vánoční atmosféru, kdy je všude venku sníh, voní cukroví, svíčky, všude jsou slyšet koledy, celkově je všechno takové pohodové a cítíte se dobře. Dokud jsou Vánoce o tomhle, tak je miluju. Ale pak jsou lidi, kteří si myslí, že jsou Vánoce o tom, kdo si koupí větší a dražší dárek, jestli je těch dárků dost a jestli nebude dítě zklamané z toho, že nedostalo pod stromeček iPhone. Ach jo. Mám pocit, že se ti rodiče někdy snaží dětem v tento jeden den nahradit to, co jim nedali za celý zbytek roku. Víte jak to je, rodiče jsou pořád v práci, na děti nemají čas, potom se cítí provinile, tak dítěti koupí drahý dárek a myslí si, že je to v pořádku. Je i jasné, že to tak nemají všichni, ale když vidím ženu, která kupuje dítěti na Vánoce metrovou formuli jako hračku, tak mě prostě tohle napadne. Nebo taky to, že má rozmazlené dítě, které musí dostat všechno, o co si řekne. Takový Dudley z Harryho Pottera. Ať tak či tak, obojí je ŠPATNĚ. Vím, že to děti ještě nechápou, ale radost přece může udělat i úplná maličkost. Hlavní je, že to člověk kupuje z lásky ne? (Nemluvím o tom, jak nahodile lidi dárky kupují. Samé nesmysly. Jen aby něco měli. Když už, tak přemýšlím nad tím, co si ten druhý tak může přát, ne? Ať mu doopravdy udělám radost.) Teď jsem si zase vzpomněla na to, jak k nám chodí děti, které ještě nemají deset let, a chtějí na Vánoce obal na svou novou "es trojku" za 15 tisíc. Řekněte mi prosím, kam dál ještě tohle může zajít? Uvědomují si to lidi, co způsobují? Dochází jim to? Že dětem berou to nejcennější co mají? Dětství? Teď jsem byla na praxi, v druhé třídě, a ptala jsem se jedné holčičky, co chce k Vánocům. Prý smartphone. Na to jsem se zeptala, jestli by si ve svém věku neměla hrát třeba s panenkami. Ne, ona už si prosím s panenkami nehraje. Druhá třída. Osm let. Já si hrála s panenkami do páté nebo šesté třídy. Za chvilku už se bude dávat novorozeněti mobil do ruky hned po narození, aby mu náhodou něco neuteklo.....

Strašná tahle doba, a bude to horší.

Kde to sakra jsme?!

Potřebuju se vypsat. Mám toho v sobě tolik za dnešní den a nenapadlo mě jiné místo, kde to ze sebe dostat. Ani nevím kde začít, ale předem chci upozornit, že jde jen o výlev mého zoufalství, takže kdo nemá takové věci rád, tak ať dál nečte. První věc je ta, že prostě nejsem schopna navázat normální známost. Ne normální. Jakoukoliv. Takže se pomalu smiřuju s tím, že budu trávit celý život sama, obklopená kočkami, na které mám sice alergii, ale je to to jediné, co mi asi v životě bude přinášet radost. Takže alergie nealergie, budu mít kočky. S tím už jsem se tak nějak smířila. S čím se ale smířit nemůžu je fakt, jak po*raný je celý náš stát a celý jeho systém. Lidi tady pracují jak blbí, dostávají za to minimální platy, z těch minimálních platů odvádí daně, a k čemu se to všechno používá? Dostávají to romové, kteří nikdy pracovat nebudou, ale dávky na svých x potomků brát budou. Proč se i u nás nezavede ten systém, který říká, že pokud ty nedáváš něco státu, tak od něj nic neuvidíš? Nepracuješ? Nemáš nárok na dávky a podpory. Ale ne. To bychom asi chtěli moc. A oni, budu jim tady raději říkat slušně romové, si ještě budou pořád stěžovat. Oni tady budou dělat bordel, budou krást, budou zabíjet, budou ničit, a když se proti nim někdo spikne, tak se ještě budou ohánět tím, že jsme rasisti. A policie ještě bude bránit je, místo nás, občanů ČR. Chudinky. Kdo to kdy viděl? Až budou romové slušní občané, budou pracovat, odvádět daně státu, budou posílat své děti PRAVIDELNĚ do školy, až budou dodržovat zákon, potom je možná přijmu jako naše spoluobčany. Ale do té doby ať se ohánějí čím chtějí, ale vítaní tady prostě nikdy nebudou. Dneska jsem z celé situace byla tak zoufalá, že jsem se rozhodla, i když to bylo rozhodnutí na základě mého výbuchu emocí, že odsud musím co nejdřív pryč. Já tady nechci žít ani o rok déle, než to bude nutné. Můj sen je takový, že bych dodělala školu, našetřila bych si nějaké peníze, odjela do Anglie, našla si tam práci, později  bych se usadila na nějaký venkov a žila bych si poklidný život.A bylo by mi jedno co se děje v tomto státě. Byl by mi úplně ukradený. Nejhorší je to, že mi v tom všem brání jediný fakt. A to je ten, že tady nechci nechávat mamku samotnou. Nebýt tohoto faktu, věděla bych, že svůj sem do 10 let uskutečním. Protože jinak by mě tady nic nedrželo. To je všechno tak zoufalé. Raději to ukončím. Možná že zítra, až se probudím s lepší náladou a přečtu si znova co jsem dnes napsala, se plácnu do čela a celé to smažu. Uvidíme. Zatím dobrou. Snad se vám bude usínat lépe než mi.

Emma - pokus o recenzi

Tak, jelikož jsem včera, přesně v 00:00 dočetla knížku s názvem Emma, ráda bych vám o ni něco napsala. Cíl tohoto "pokusu o recenzi" je ten, aby vás zaujal a aby jste si řekli "To nezní špatně, asi si to taky přečtu". 

Knihu Emma napsala autorka Jane Austen. Jde o román z 19. století, a i když jsem přečetla zatím jenom dva takové romány, můžu říct, že byly oba vážně krásné. Ta doba má své kouzlo. Ani se mi teď nechce číst něco z modernější doby :D styl psaní Jane Austen je opravdu okouzlující a myslím, že se musí líbit snad téměř každé dívce. 

Ovšem je tady i jedno ale. Mám pocit, že Jane Austen hrozně ráda používala dlouhá souvětí a já musím přiznat, že jsem se v nich nejednou ztratila. Ale není nic jednoduššího než se vrátit a větu přečíst ještě jednou :) celkově děj popisuje moc hezky, takže když se jednou začtete, bude vám dělat problém od knihy odtrhnout oči :)

Teď už k ději. Samozřejmě vám nebudu vyzrazovat žádnou zápletku, to bych si neodpustila. Takže jen tak jasně a stručně :) Emma Woodhousová je krásná, chytrá, oblíbená a bohatá slečna, která bydlí se svým starým a nemocným otcem, panem Woodhousem, kterého nadevše miluje. Je naprosto rozhodnuta, že se nikdy nezamiluje, nikdy se nevdá. Přece by jen tak neopustila svého milovaného tatínka. Již mnoho let se o ni stará její vychovatelka, slečna Taylorová. Ta se ovšem jednoho dne vdá za pana Westona, a je nucena Emmu i pana Woodhouse opustit. Ze začátku je pro ně těžké, být bez ní, protože na ni byli zvyklí, milovali ji a byla pro ně jako další člen rodiny. Postupem času se ale tato rána zahojí a Emma začne žít tak moc společenským životem, jako snad ještě nikdy. Paní Taylorovou, tedy teď už Westonovou navštěvuje každý den, stejně jako své další sousedy. Buď je k sobě pořád zve někdo na večeři, nebo naopak oni zvou na večeři jiné. Jednou se Emma seznámí s mladou Harriet Smithovou a rozhodne se, že pro ni najde toho nejlepšího manžela. Pánů je přece v okolí víc než dost. Emmin starý známý pan Knightley, pan Elton, syn pana Westona Frank Churchill. No, je z čeho vybírat :) Jak to ovšem celé dopadne vám neřeknu :)

To je asi taková hlavní zápletka, která se řeší během celé knihy. Během těch 528 stran se ovšem dějí samé zajímavé události, nečekané převraty a různá překvapivá vyznání. No, asi tak jak je tomu v knížkách zvykem :) 

Pokud jde o můj názor na tuto knihu, musím přiznat, že první čtvrtina mě až tolik nebavila. Zaprvé to bylo chvilku po dočtení Pýchy a předsudku a já hrozně postrádala pana Darcyho (:D), a taky se mi zdálo, že se pořád řeší jedno a to samé. Po této čtvrtině jsem ovšem začala cítit k Emmě a jejim známým větší a větší náklonnost, a děj se stal brzy o hodně zajímavější. Ale řeknu vám, že už tak v první třetině jsem tušila, jak to celé dopadne. A víte co? Naprosto přesně jsem se trefila :D to ovšem příběhu neubralo na zajímavosti. Čtení zahřeje u srdce a uspokojí nejednu romantickou duši :) takže jestli vám mohu něco doporučit do vaší budoucnosti - přečtěte si Emmu! Nebudete litovat :)

Můj názor na - Pýcha a předsudek

Původně byl můj záměr napsat zcela objektivní článek o tom, jaká byla kniha Pýcha a předsudek.

Po dočtení knihy jsem zjistila, že napsat OBJEKTIVNÍ názor, bude velice těžký úkol, který raději přenechám jiným, více zkušenějším kritikům.

Přináším vám teda absolutně subjektivní názor na tuto knížku (částěčně i film). Pokud nejste romantické duše jako já (upřímně nevěděla jsem, že jsem romantická duše, dokud ji ve mě tato knížka neprobudila), tak s mým popisem asi souhlasit nebudete. Potom si napište svůj vlastní, děkuji :D