Musím se s Vámi o ten zážitek podělit, prostě musím. Víte, před dnem D jsem pořád přemýšlela - jít? nejít? jít? nejít? jít? a tak pořád dokola. Nakonec jsem šla, a nakonec šel se mnou i můj milovaný K. a bylo to moc príma. No vlastně ne celý večer byl príma. Jsme totiž děsně pohodlní a stát venku skoro dvě hodiny v zimě, plus vevnitř další dvě hodiny, předtím než Edík přišel na pódium, to pro nás bylo takové mučení. Nohy nás bolely tak stráášně moc. Ale když skončil předskokan který už nevím jak se jmenoval....ne dobře vzpomenu si. Ryan Keen možná...a když přišel na pódium Ed. PÁÁÁÁNI. TEN BYL. NAPROSTO. BOŽSKÝ. Prostě to je tak když tři roky někoho jen posloucháte a pak ho najednou posloucháte A i vidíte. To je děsně neuvěřitelné. Popravdě řečeno, celou první písničku (tipla jsem si že to bude I'm mess, jedna z mých nej. A byla ♥) jsem se vlastně jen snažila potlačit slzy abych nevypadala jako nějaká trapná ubrečená puberťačka a bylo mi moc líto, že zrovna tuhle si s ním nemůžu zazpívat, protože v okamžiku, kdy bych začla zpívat, by se ze mě spustil potok slz. Ale pak už to bylo dobrý. A on byl taky moc dobrý. Bohužel, mám jen jednu jeho trochu ucházející fotku, plus jedno ani ne minutové video. Kde zrovna rapuje. Ach jo. Taky jsem mohla natočit nějakou oblíbenejší písničku. Ale nevadí!
A víte, co pro mě byl asi největší zážitek? Když zpíval I see fire. A v pozadí na obrazovkách byl Šmak. Uááááá. Ne, celé to byl parádní zážitek, ale chápejte...I see fire ♥ (z toho nemám ani fotky, ani video. Protože jsem si řekla, že chci na koncert koukat jinak než před displej mobilního telefonu)
Take it back bez refrénu. Škoda :D
Takže teď musím prohlásit, že pokud Ed bude zase někde blízko, tak neváhám a zase na něj půjdu, protože on je live bezkonkurenční. Kdo pojede se mnou? :D
No comments:
Post a Comment
Moc děkuji za každý Váš komentář :)