Kde to sakra jsme?!

Potřebuju se vypsat. Mám toho v sobě tolik za dnešní den a nenapadlo mě jiné místo, kde to ze sebe dostat. Ani nevím kde začít, ale předem chci upozornit, že jde jen o výlev mého zoufalství, takže kdo nemá takové věci rád, tak ať dál nečte. První věc je ta, že prostě nejsem schopna navázat normální známost. Ne normální. Jakoukoliv. Takže se pomalu smiřuju s tím, že budu trávit celý život sama, obklopená kočkami, na které mám sice alergii, ale je to to jediné, co mi asi v životě bude přinášet radost. Takže alergie nealergie, budu mít kočky. S tím už jsem se tak nějak smířila. S čím se ale smířit nemůžu je fakt, jak po*raný je celý náš stát a celý jeho systém. Lidi tady pracují jak blbí, dostávají za to minimální platy, z těch minimálních platů odvádí daně, a k čemu se to všechno používá? Dostávají to romové, kteří nikdy pracovat nebudou, ale dávky na svých x potomků brát budou. Proč se i u nás nezavede ten systém, který říká, že pokud ty nedáváš něco státu, tak od něj nic neuvidíš? Nepracuješ? Nemáš nárok na dávky a podpory. Ale ne. To bychom asi chtěli moc. A oni, budu jim tady raději říkat slušně romové, si ještě budou pořád stěžovat. Oni tady budou dělat bordel, budou krást, budou zabíjet, budou ničit, a když se proti nim někdo spikne, tak se ještě budou ohánět tím, že jsme rasisti. A policie ještě bude bránit je, místo nás, občanů ČR. Chudinky. Kdo to kdy viděl? Až budou romové slušní občané, budou pracovat, odvádět daně státu, budou posílat své děti PRAVIDELNĚ do školy, až budou dodržovat zákon, potom je možná přijmu jako naše spoluobčany. Ale do té doby ať se ohánějí čím chtějí, ale vítaní tady prostě nikdy nebudou. Dneska jsem z celé situace byla tak zoufalá, že jsem se rozhodla, i když to bylo rozhodnutí na základě mého výbuchu emocí, že odsud musím co nejdřív pryč. Já tady nechci žít ani o rok déle, než to bude nutné. Můj sen je takový, že bych dodělala školu, našetřila bych si nějaké peníze, odjela do Anglie, našla si tam práci, později  bych se usadila na nějaký venkov a žila bych si poklidný život.A bylo by mi jedno co se děje v tomto státě. Byl by mi úplně ukradený. Nejhorší je to, že mi v tom všem brání jediný fakt. A to je ten, že tady nechci nechávat mamku samotnou. Nebýt tohoto faktu, věděla bych, že svůj sem do 10 let uskutečním. Protože jinak by mě tady nic nedrželo. To je všechno tak zoufalé. Raději to ukončím. Možná že zítra, až se probudím s lepší náladou a přečtu si znova co jsem dnes napsala, se plácnu do čela a celé to smažu. Uvidíme. Zatím dobrou. Snad se vám bude usínat lépe než mi.